Povídky od Dzany

13.1 Maškaráda plná omylů

Darcy okamžitě stáhl ruku z Elizabethina pasu.

„Jistěže, pane Tennysone,” zahuhlal neochotně, ustoupil o krok zpět a kývl. „Bylo mi ctí, slečno Bennet. Děkuji,” řekl lehce, sotva uchopil Elizabethinu ruku a vtiskl na ni polibek.

„Dovolte mi, abych se vzdálil.” A s touto větou se Darcy odebral pryč, zanechaje za sebou Elizabeth a její pohled upřený na něj.

„Lizzy? Nejdražší!“ zvolal Matthew a pokoušel se upoutat její pozornost znovu na sebe. Když zaslechla, jak Matthew vyslovil její jméno, trhla sebou a pohlédla na svého snoubence.

„Matthew? Vy — totiž, neměl jste se vrátit o několik dní později?” drmolila Elizabeth s tím, jak si začala plně uvědomovat Matthewův předčasný návrát.

„Nejste ráda, že jsem zpátky? Poté, co jsem vyřídil své záležitosti, jel jsem tak rychle, jak jsem jen dovedl, abych vás mohl spatřit v dřívějším čase. Chyběla jste mi, má drahá Lizzy,” řekl a objal ji rukama kolem pasu, jako by se chtěl spolu s ní zhoupnout přímo do znějící hudby.

„Jistě — jsem tak překvapená, ale ráda, že jste zase zpátky,” zamumlala Elizabeth na půl úst. Přála si, aby nějakým zázrakem Matthewa opustily jeho city k ní.  

„Lizzy, drahá, jste v pořádku? Neudělal vám něco, ten pan Darcy? Vypadáte trochu – nejistě,” pokračoval Matthew. Jeho hlas zněl poněkud důrazně.

„Ale ne, ne — cítím se dobře. Jsem jen trochu unavená. Ale to nevadí. Není to nic, co by nespravila trocha odpočinku,” ujistila ho Elizabeth, zatímco její oči stále hledaly Darcyho.

„Hledáte někoho?” otázal se Matthew, pozorujíc Elizabethiny těkající oči.

„Nikoliv — Matthew — prosím, omluvte mě na moment. Je tu jen někdo, koho si musím zkontrolovat,” odvětila Elizabeth ve snaze zmizet a zanechat Matthewa za sebou.

„Půjdu s vámi. Všechno bývá jednodušší, když jsou na to dva,” trval na svém Matthew a udělal krok za Elizabeth.

„Matthew, ta záležitost není nijak složitá. Jedna osoba ji dobře zvládne. Požádám vás o pomoc vždy, když to budu opravdu potřebovat. Avšak nyní vás musím poprosit, abyste respektoval mé přání vyřídit tu záležitost o samotě,” odpověděla Elizabeth. S tím, jak stoupalo napětí mezi nimi, začal její hlas znít mírně otráveně.

Protože Matthew znal Elizabethinu  tvrdohlavou povahu, věděl, že nemá jinou možnost, než vyhovět jejímu přání.  

„Jak si přejete, nejdražší Lizzy,” odpověděl posmutněle. Cestoval tolik hodin během mrazivé noci a bez odpočinku, tolik mil v naději, že uvidí Elizabeth. A k jeho velkému zármutku mu ona věnovala tak málo pozornosti — na to nebyl zvyklý. V minulosti k němu byla Elizabeth velmi pozorná vždy, když byli spolu. Kromě Jane byl pro ni vždy ten nejdůležitější. Dnes v noci tomu ale bylo jinak. Dnes v noci se polovina její pozornosti upínala k jinému muži, byla vyplýtvána na — na toho namyšleného a sebejistého muže jménem Darcy.

Cítíc, že Matthewův neklid roste, Elizabeth na něj pohlédla a ještě k němu promluvila.

„Matthew, drahý, vypadáte tak vyčerpaně. Ta moje záležitost bude vyřešena za chviličku a já věřím, pro vás bude nejlepší, když si půjdete odpočinout domů.  Vaše rodina už určitě netrpělivě čeká, kdy vás uvidí.”

Matthew pohlédl na Elizabeth v němém úžasu. Proč jej tak náhle posílá pryč? Neměla by po tolika dnech odloučení toužit po čase stráveném v jeho blízkosti? Matthew svraštil obočí a zkoumavě si Elizabeth prohlížel. Nevypadala nazlobeně ani nespokojeně, jen bojácně a rozmrzele. Avšak co bylo důvodem jejího rozčarování? On s tím nepochybně neměl pranic společného, vždyť se sotva vrátil. Ale znal Elizabethinu povahu a věděl, že pátrat teď po jejích pocitech by situaci jenom zhoršilo.

Elizabeth cítila Matthewovy obavy a tak se vynasnažila jej uklidnit. Věděla, že Matthew nemá na celé záležitosti pražádnou vinu. Jeho jedinou chybou bylo, že se v nesprávný čas objevil na špatném místě. A to byl zločin, z kterého nemohl být obviněn. Konečně, byla to ona sama, kdo jej vpustil do svého života. To ona nese vinu za svou nerozumnou umíněnost.

„Nepochybujte o tom, že bych si nevážila toho, co jste pro mě udělal. Že jste jel v mrazivé noci jen proto, abyste mě uviděl,” řekla a vzhlédla, aby se setkala s jeho pohledem.  Jeho smaragdově zelené oči ji probodávaly, jako by si Matthew usmyslel, že hluboký pohled do jejích očí odkryje všechna Elizabethina tajemství, která se teď před ním snaží skrýt.

„Protože já si velmi cením vaší námahy — velmi,” pokračovala Elizabeth. Po krátkém zaváhání si stoupla na špičky a jemně Matthewa políbila na tvář. Matthew odpověděl na její gesto, sklonil se a políbil ji přímo na ústa. Elizabeth se po polibku instinktivně prohla a rozmrzela se na sebe, že jednala tak ukvapeně. Zjistila, že by nedokázala sama Matthewa takto políbit — ne proto, co cítila k Darcymu. Matthew se znovu sklonil, aby vtiskl Elizabeth ještě jeden polibek na čelo. Když tak učinil, zahlédla Elizabeth velice rozčileného Darcyho.

Ustoupila nazpět a poněkud si povzdychla. Darcy všechno viděl. Přestože nevěděla, jak dlouho ji Darcy pozoroval, věděla, že spatřil její první polibek s Matthewem.  V jeho obličeji nebyl jen pohled čisté žárlivosti a údivu, ale také zraněný pohled zklamaného.

„Co se děje, Lizzy?” otázal se Matthew s obavou, co zapříčinilo rozpačité jednání jeho snoubenky.

„Nic se neděje,” zalhala Elizabeth a snažila se působit klidným dojmem. Po krátké chvíli dodala: „Už je pozdě, Matthew. Měl byste jít domů. Dobrou noc.”

Z poloviny uklidněn a z poloviny stále ještě znepokojen se Matthew jal opustit taneční sál. Během svého odchodu vrhl letmý pohled tím směrem, kterým se dívala Elizabeth. Koutkem svého oka zahlédl nezaměnitelnou postavu Darcyho, který právě vykročil z davu a již mizel z Matthewova dohledu.

Elizabeth se rozhlédla po celé místnosti. Darcy však nebyl k nalezení. Nemohla si představit horší okamžik pro Matthewův návrat. Zrovna když se znovu sbližovala s Darcym, musel se objevit a Darcyho odporoučet. Elizabeth byla přemožena silným návalem citů. Její hravá konverzace s Darcym během jejich tančení jí připomněla, jaké to mezi nimi kdysi bývalo. Elizabeth vždycky s chutí začala Darcyho škádlit a on jí s radostí oplácel svým smyslem pro vtip. Na krátký moment cítila Elizabeth, jako by znovu k Darcymu patřila — všechny její starosti se vytratily a ona si užívala jeho přítomnosti. Na krátký zlomek času byla jeho. Byla hluboce zarmoucená, že ta chvíle tak brzy skončila. 

Elizabeth kráčela dál sálem v naději, že narazí na Darcyho. Náhle pocítila silnou potřebu vyslechnout vše, co jí chtěl Darcy povědět a litovala toho, že jej tak vytrvale odmítala a nechtěla slyšet. Během své roztržité chůze se přímo naproti ní objevila Caroline Bingley.

Caroline nečekaně zastavila a řekla: „Slečno Elizabeth, jaké překvapení být s vámi v takové blízkosti! Tváří v tvář! Zdali pak moje nová sestra vždy hledí na cestu?”

„Omlouvám se, slečno Bingley. Ujišťuji vás, že se to již nikdy nestane,” odpověděla Elizabeth stručně, zaražená myšlenkou, že se Caroline stala její švagrovou.

Nicméně, řekla bych, že jste se objevila v pravou chvíli. Chtěla jsem s vámi mluvit. Konečně, jste teď součástí naší rodiny. Považuji za důležité sdělit vám několik závažných skutečností, které žena nemůže tajit před svou sestrou,” pokračovala Caroline poté, co nad Elizabethinou omluvou mávla rukou.

Elizabeth na Caroline zamrkala a její rysy se napřímily v údivu. Neměla nejmenší tušení, o čem Caroline hovoří a to, že má Caroline takový zájem na tom, aby jí sdělila cosi ze svého soukromí, jí připadalo velice podivné. 

Nedbaje jejího úžasu v očích naznačila Caroline Elizabeth, aby ji následovala. A tak se obě dámy odebraly ven z tanečního sálu na chodbu. Po několika odbočeních se Elizabeth ocitla v pokoji, který nikdy předtím nespatřila. Stěny místnosti byly bohatě obklopeny nábytkem a ozdobeny portréty Caroline a její sestry. Elizabeth předpokládala, že jde o část panství, kde Caroline a její sestra pobývaly během svých návštěv. Právě když si Elizabeth začala prohlížet portréty, Caroline promluvila:

„Posaďte se, Elizabeth.”

Oslovovala ji teď pouze „Elizabeth“ – bez titulu.  Elizabeth si nebyla jistá, zda tak činí proto, že hledí na Elizabethinu přítomnost s povýšením anebo proto, že její nové postavení švagrové takovou formalitu nevyžaduje.

„O čem se mnou chcete tak naléhavě hovořit?” zeptala se Elizabeth ve snaze nejprve zapátrat v Carolininých úmyslech. Elizabeth se již více nebála možné urážky na Carolininu osobu, neboť Caroline již neměla žádnou moc nad Janinými a Charlesovými manželskými záležitostmi. Jane byla s Charlesem šťastně seszdána a žádný z Carolininých triků už je nemohl rozdělit.

„O jisté záležitosti, která se týká pana Darcy. Viděla jsem vás dva dnes večer tančit. Byli jste skutečně okouzlující,” pronesla Caroline neurčitým tónem, zatímco sahala po sklenici vína stojící na stole.

Elizabeth se zamračila. Co by měla Caroline říkat o Darcym? Snad, že se nesluší tančit s mužem, se kterým není dáma zasnoubená? Anebo se příliš strachovala přiznat svou očividnou žárlivost před Darcym, a místo toho se rozhodla vmést ji do tváře jí samé?

Caroline, pozorujíc Elizabethin zmatek, pokračovala.

„Dříve než naváži na téma pan Darcy, mám několik věcí, které bych ráda vyslovila. Jsem si vědoma toho, že mezi námi dvěma nikdy nebyly vřelé vztahy, Elizabeth. Avšak, protože jste teď mou švagrovou, je mým přáním, abychom se spřátelily, v zájmu obou našich rodin. Není nic cennějšího, než mír v rodině. A tak bych ráda uzavřela minulost s našimi dřívějšími spory a vzhlížela vstříc nové budoucnosti.”

Elizabeth byla nucena sebrat všechnu svou vnitřní sílu a napnout svaly, aby se uchránila otevřít naplno ústa. Tak Caroline Bingley jí uděluje láskyplnou nabídku uzavřít přátelství. Ze všech možných věcí, o kterých si Elizabeth myslela, že jí Caroline sdělí, bylo tohle až na posledním místě. Zatímco Caroline hovořila, Elizabeth opatrně pozorovala její obličej a ke svému překvapení shledala, že Carolinin obličej vyzařuje pouze vážný pohled. Nenašla jedinou známku čehokoliv, co by Carolininu vážnost zrazovalo. V obavách, že Caroline sleduje její reakci zkoumavým pohledem, pospíšila si Elizabeth s odpovědí.

„Pro štěstí mé sestry a její manželství s vaším bratrem, ráda s vámi začnu nanovo. Naše minulost už nic neznamená — teď jsme příbuzné. A proto mileráda vaše přátelství přijímám a jsem poctěna, že jste mě oslovila,” odvětila Elizabeth, jež neměla žádnou jinou možnost, než nabídku od Caroline přijmout.  

„To, co se vám chystám říci, je cosi, o čem si myslím, že byste měla vědět. Jsem již téměř jako Janina sestra, a proto cítím, že musím udělat vše, co je v mých silách, abych ochránila její nejdražší sestru. Vězte, Elizabeth, že vám to způsobí velikou bolest, ale věřím, že to tak pro vás bude lepší,” řekla Caroline a pak se na chvíli odmlčela, aby viděla, jak Elizabeth zareaguje.

Elizabeth se náhla cítila zcela ztracená – nevěděla, jak správně pojmout Carolininy úmysly. Jaká ohromná změna v Carolinině povaze! Bylo vůbec možné, aby se v tak krátké době tolik změnila? Ještě před několika dny poctila Elizabeth arogantně povýšeným chováním a úšklebky.  A nyní s ní Caroline hovořila s vrcholnou uctivostí a bez špetky drzosti.

Třebaže silně pochybovala o tom, že by se osobnost Caroline kdy mohla změnit, připomnělo jí to dramatický obrat v Darcyho povaze. Poznala tehdy, že první dojem nemůže ve skutečnosti plně odhalit něčí osobnost a od té doby se snažila omezit své předsudky vůči určitým lidem.  Snad byla  Caroline opravdu připravena přijmout Elizabeth jako člena jejich rodiny a více na ni nežárlit. Možná o ní Elizabeth smýšlela až příliš uboze a měla by se vzdát svých zkreslených představ o ní. Možná má Jane pravdu v tom, že lidé nejsou vždy tací, jakými se zdají být.

Elizabeth nechtěla, aby jí její předsudky znovu stály v cestě. Z toho se již poučila před několika lety a na tu lekci nikdy v životě nezapomene. Léčení ran zaviněných předsudky stojí tolik úsilí. A takové úsilí už, pokud možno, nechtěla nikdy znovu podstupovat. Konečně, uvědomila si Elizabeth, může posoudit Caroline během její řeči, zatímco ji bude pátravě sledovat.   

„A čeho přesně se týká ta záležitost, se kterou bych měla být obeznámena?“ otázala se Elizabeth, hlavu až k prasknutí plnou možných odpovědí.  

Caroline se odmlčela a zaváhala nevědouc, jak své myšlenky co nejlépe přednést.

„Je pro mě obtížné o tom hovořit, Elizabeth. Avšak jako vaše sestra a přítelkyně vám silně doporučuji držet se od pana Darcy dál. Věřím, že se díky tomu uchráníte dalšího zklamání.”

Užaslá Elizabeth se posadila. Byl to další z Carolininých tahů, jak ji, Elizabeth, odloučit od Darcyho, aby jej mohla získat sama pro sebe?  

S nepřesvědčivým a zarytým pohledem se Elizabeth zeptala: „Proč?”

„Podle mého přesvědčení by vám pan Darcy způsobil další bolest. Neučinil tak již svým odjezdem?” otázala se Caroline, směřujíc otázku zpět na Elizabeth.

„Nebudu popírat, že jeho odjezd mi způsobil bolest, ale z jakého důvodu jste si jistá tím, že mě Darcy zraní opět?”

„Elizabeth, nikdo nemůže popřít, že vás pan Darcy kdysi miloval. Připouštím, byla jsem na vás příšerně žárlivá, neboť jste to byla vy, komu Darcy věnoval pozornost a city. Ve své žárlivosti jsem s vámi často jednala povýšeně. A za to bych se vám chtěla hluboce omluvit,” odvětila Caroline. Na její tváři bylo přitom vidět, že svá slova myslí velmi vážně. „Avšak pochybuji o tom, že vás pan Darcy ještě miluje,” dokončila Caroline svou řeč s vážným pohledem na Elizabeth.

Elizabeth seděla bez hnutí v křesle, plně ponořená do všeho, co jí teď Caroline sdělila. Skutečně, Caroline byla vůči ní kdysi nepřející a závistivá. Zda ovšem byla stejně nepřející i v tuto chvíli, nedovedla Elizabeth posoudit.

„Co vás vede k přesvědčení, že mě již pan Darcy nemiluje?” položila Elizabeth vyzývavou otázku, zrak upřený na neoblomnou Caroline.

„Za celé ty dva roky vám Darcy neposlal jedinou zprávu.”

Elizabeth, usazené stále v křesle, se s narůstajícím napětím rozšířily oči.

„Jak o tom můžete vědět?” zeptala se, překvapena tím, že Caroline zná takové záležitosti z Darcyho soukromí.  

„Jak jsem již dříve uvedla, byla jsem vůči vám nesmírně závistivá. A proto jsem se pana Darcyho pravidelně ptala, zdali vám psal či nikoliv.  Chtěla jsem totiž vědět, zda měly jeho city k vám ještě nějaké trvání. Stydím se za to, ale přiznávám, že jsem doufala, že vás pustil z hlavy už v okamžiku, kdy se rozhodl opustit Anglii bez vaší společnosti. Vždy, když jsem mu položila tuto otázku, tvářil se velmi popuzeně. Jednoho dne mi sdělil, že vy jste pro něj již minulostí.”

Elizabethino srdce pokleslo. Caroline měla pravdu — Darcy jí nepsal. A nyní se jasně ukázalo, proč. Už dlouho měla podezření, že jeho city k ní se rozplynuly, protože neučinil jediný pokus v navázání komunikace s ní. A teď bylo její podezření potvrzeno.

Po chvíli Elizabeth vyslovila otázku, na niž dlouho hledala odpověď.

„Zmínil se o mně vůbec, zatímco jste byli v Itálii?”

Caroline pohlédla na Elizabeth a pomalu promluvila. Opatrně přitom volila svá slova. „Vaše jméno přišlo na řadu několikrát během rozhovorů mezi Georgianou a mnou. Avšak, kdykoliv jsme se o vás zmínily, Darcy na to nikterak nezareagoval.”

Elizabeth zvolna přikývla, zatímco skutečný význam vyřčených slov pronikal dovnitř jejího těla. Kdo byla ona, aby si myslela, že ji stále miloval? Elizabeth si v duchu vyčinila za svou naivitu a hloupé sny. Avšak jiný vnitřní hlas jí připoměl, jak jí Darcy projevoval svou lásku znovu po svém návratu. Urychleně se jala vyslovit, co měla právě na mysli. 

„Nedlouho po svém návratu mi pan Darcy řekl, že mě stále miluje. Jestliže je pravda to, co tvrdíte, co podle vás pak znamenají jeho slova?”

Carolinina tvář na okamžik změnila barvu, pak si ale dáma rychle odkašlala.

„Jakkoli je to nepřístojné, musím konstatovat, že skutečně – muži budou vždy jen muži. Mají jisté přirozené vlastnosti, které nelze popřít, nepřehlednutelné nedostatky. Domnívám se, že pan Darcy vám má za zlé a je raněn tím, že jste si našla po jeho odjezdu jiného muže. Myslím si, že se trápí tím víc, protože on sám by si nyní měl najít vhodnou partnerku, když se jeho stará láska již chystá na svatbu.”

Elizabeth se zarazila a uvažovala o Carolinině mínění. Nebylo možné popřít, že na tom, co Caroline řekla, byl velký díl pravdy. Bylo možné, že na ni Darcy žárlil kvůli jejímu zasnoubení a pokoušel se tak znovu získat její náklonnost. Možná jeho lítost nad tím, že ji opustil, vzrostla v okamžiku, kdy ji uviděl s jiným. Snad byly jeho projevy lásky podnícené závistí a ne tím, co k ní skutečně cítil. Konečně, on ji obvinil z toho, že to ona jej opustila.

Po krátkém zaváhání se Elizabeth rozhodla položit další otázku, aby posoudila pravdivost Carolininých tvrzení.

„Jestliže na mě pan Darcy žárlí proto, že jsem potkala jiného muže, vypovídalo by to o jeho nízkém charakteru. Hodláte se zdržovat dále od takového muže? Žárlivost je nebezpečná a nevypočitatelná věc. Jestliže je schopen takových krajních myšlenek v souvislosti se svými bývalými city k mé osobě, je jisté, že bude schopen zranit další ženu bez zaváhání, že?”

Caroline upřeně hleděla na Elizabeth a snažila se upokojit. Ať už byla Elizabeth Bennet jakákoliv, nebyla hloupá. Elizabeth položila tuto otázku s vědomím, že Caroline byla Darcymu oddaná stejnou měrou, jako ona. Odpověď na to, zda se Caroline bude či nebude držet od Darcyho dál, jí vyjeví skutečné city její sokyně.  Caroline věděla, že musí odpovědět velice obezřetně a bezchybně. Jediné špatně zvolené slůvko by Elizabeth odkrylo její skutečný záměr. To by byla chyba, kterou si Caroline nemohla dovolit, jestliže se jí už podařilo tolik pokročit v uskutečnění svého plánu.

„Hovořila jsem o této záležitosti s mou sestrou během mé návštěvy. Ona mi radila, abych si udržovala odstup, a totéž poradila i vám. Beru si její radu k srdci, neboť vidím, jak se zachoval k vám. Vidím celou tu bolest, kterou vám způsobil. Je to bolestné – a nezáleží na tom, jak hluboké city mě k němu poutají – ale vynaložím veškerou svou sílu na to, abych se před ním uchránila. S tímto vědomím jsem se rozhodla zapomenout na všechny své city k němu a nevyhýbat se dvoření jiného muže. Pan Darcy už pro mě nikdy nebude tím, kým býval,” řekla pomalu Caroline, se slzami kanoucími z jejích očí. Vzdychla si a žalostně pohlédla na Elizabeth.

Elizabeth dosud nikdy Caroline v takovém stavu nespatřila. Vždy to byla hrdá a sebevědomá dáma a její způsob vyjadřování citů byl velice podivný. Toto vědomí vedlo Elizabeth k závěru, že Carolinin smutek a lítost jsou opravdové, neboť si nikdy nedovedla představit, že by osoba typu Caroline Bingley byla schopna dojmout se k slzám při takovém setkání. Při její obvyklé pýše a silně autoritativním chování by si Caroline nikdy nedovolila, aby kdokoliv spatřil její krůpěje slz. To by byla slabost, kterou by nikdy nepřipustila projevit na veřejnosti; chyba, jež by nevyhnutelně ochromila její sílu a působení.

„Pak je tedy potřeba, abychom si my obě udržovaly od pana Darcyho jistý odstup,” usoudila Elizabeth a vstala přitom ze svého místa.

„Myslím, že máte pravdu, přestože nemohu nepomyslet na to, jak nešťastná je to myšlenka. Pamatujte, Elizabeth, nedovolte panu Darcymu, aby vstoupil do cesty vám a panu Tennysonovi. Jestliže mu to dovolíte, mohla byste ztratit i pana Tennysona a utrpět tak ještě větší bolest. Modlete se, sestro, abyste nepozbývala opatrnosti při veškerém vašem jednání stejně tak, jako se budu já modlit za sebe.”

Caroline se obřadně uklonila a opustila místnost, zanechaje Elizabeth stále stojící. Elizabeth se sklonila ke křeslu a ucítila, že je přemožena vším, co během poslední hodiny prožila. Události se zkomplikovaly mnohem víc, než si dovedla pomyslet. Třebaže byla sama překvapena, jak snadno získala důvěru ke Caroline, nedokázala najít jediný argument, který by mohl popřít Carolinina tvrzení. Nebylo žádné neštěstí držet se Carolininy rady a držet se od pana Darcyho dál. Bylo to ostatně rozhodnutí, které učinila již sama Elizabeth před několika dny a snažila se jej dodržovat. Nic z toho, co Caroline vypověděla, neodporovalo skutečnosti. Naopak vše, co řekla, připomnělo Elizabeth, aby se odpoutala od fantazírování a vrátila se zpět k realitě.  

Když Elizabeth zvolna vycházela ze dveří, rozhlédla se směrem dolů po hale a spatřila vysokou, rozložitou postavu Darcyho, který se tam právě procházel. Na krátký okamžik se jejich zraky střetly. Darcy k ní ihned zamířil. S bouchnutím dveří se Elizabeth dala na rychlý úprk od Darcyho pryč, neschopna poslouchat žádná další vysvětlení, které jí předtím nabízel. Vyslechla již dost vysvětlení během této noci a věděla přesně, co učinit, jestliže by jí teď kdokoli nabídl nějaký další pohled na to, co právě slyšela. Znovu přesvědčená tím, že by se měla od Darcyho držet co nejdál, pospíchala Elizabeth do svého pokoje, nedbaje Darcyho volání, které se ozývalo za jejími zády.

Když se ocitla v bezpečí svého pokoje, padla Elizabeth na postel a poddala se svému zklamání. Jen krátce předtím se jí Darcy tolik přiblížil. Ona však věděla, že taková blízkost byla zcela nevhodná. Elizabeth těžce vydechla. Beznadějně opilá matka, nezapomenutelný tanec s Darcym, rozhovor s Caroline — bylo toho na ni příliš. Elizabeth se zavrtala pod přikrývky. Postel se zdála tak velká a tak prázdná; cítila se příliš malou a osamělou. Dnes v noci, když ji nejvíce potřebovala, Jane jí nebyla k dispozici.